Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč všednost zabíjí?

15. 06. 2017 10:00:29
Jednoho krásného dne tě vykopne otčím z domu. Konečně svoboda! Už žádné bezesné noci, výčitky, ani máminy slzy.

Už se tam nikdy nevrátíš. Už na tebe nebude sahat. Nikdy! Nemusíš se bát, že půjdeš z domu, když promluvíš, protože již z domu jsi a začínáš žít nový život. Svůj život.

Pár dní bydlíš u kámoše, ale bez práce nejsou koláče ani prachy na nájem, takže jde jen o dočasné řešení. I když nemáš ani maturitu, studium nepřipadá v úvahu. Musíš začít makat, a to rychle.

Spolužačka ze základky, kterou jsi roky neviděla, ti zavolá, aby tě vytáhla na párty. Po třetí skleničce vína, na kterou tě musela pozvat, se jí svěříš se svými problémy. Samozřejmě nebudeš líčit detaily, to by ses musela do země propadnout. Stejně sis za to mohla sama. Jsi děvka, která se nabízela – tak to říkal on. Pak se svěří i ona tobě. Byla v podobné situaci, ale teď se má skvěle. Pracuje v klubu jako striptérka. Vydělává velké peníze a bydlení má zadarmo.

Proč by ses nesvlékla před cizími chlapy? Nebudou na tebe sahat jako to odporný prase doma. Uděláš jen pár otoček u tyče, dáš si s nimi na baru drink, a ještě za to dostaneš zaplaceno. Jasně že tu práci chceš!

První dny jsou šílený. Neumíš tancovat, na pódiu ti tréma podlamuje kolena a v lodičkách na patnácticentimetrových podpatcích ti hoří chodidla. Hlavně nebrečet! Úsměv! Jinak si nevyděláš. Chce to čas. Zvykneš si. Manažer klubu je k tobě pozorný, stále se tě ptá, jestli jsi v jeho podniku spokojená. Když přivřeš obě oči, dá se to

Pak přijde nová, lepší nabídka. Nemusíš dělat nic, co bys nechtěla. Bude jen na tobě, s kým půjdeš, a sama si určíš, které služby poskytneš. Není nad svobodné rozhodnutí. Tady nemusíš, ale můžeš! Proč bys do toho nešla? Nebude to tak strašný jako doma. Nedovolíš nic, co by tě bolelo tak, jako když se to dělo doma.

Poprvé to bolelo. Ne fyzicky, ale někde tam uvnitř jsi trpěla stejně jako doma. Holky tě chlácholí, že poprvé jsou to muka pro každou, ale rychle si zvykneš. A tak doufáš a k tomu přidáš pár panáků před šichtou. Holky ti nabízejí koks i perník, ale to tě nikdy nelákalo a nehodláš to měnit. Zůstaneš věrná alkoholu.

Po pár týdnech změníš názor. Proč to nezkusit? Nebudeš si ujíždět často, jen když bude nejhůř. A teď se pro to zdála být zatraceně vhodná doba. Každý den makáš od osmi do pěti ráno. Potřebuješ buď odpočinek, nebo vzpruhu. Nemůžeš si vzít volno, sotva jsi začala, takže sáhneš po tom zázračném prášku. Holky to mají pod kontrolou a jsou úplně v pohodě. Ohlídáš si to. No stress. Hlavně to teď nesmíš vzdát. Vyděláš, a pak s tím sekneš. Najdeš si normální práci, budeš žít jako slušný člověk.

Populárnější je brát koks. Prý je to kvalita, ale proč zbytečně utrácet. Nejsi náročná. Za gram pika dáš polovinu co za koks. Aspoň to dýl vydrží. Ať si dáváš to, nebo tamto, pořád jsi feťák. Pro tebe je to jen dočasné řešení krize, tak je jedno, jakou drogu budeš brát, hlavně když funguje. Komunikovat najednou vůbec není problém. Strach z oslovování zákazníků je ta tam. Nikdy jsi nebyla silnou osobností, ale teď jsi výjimečná, úžasná, sexy, prostě neodolatelná, a k tomu ještě nesmrtelná. Je to fakt zázrak. Ani jsi netušila, co v tobě je. Jsi lepší než všichni ostatní.

Po práci jdeš s holkama ještě na drink. Házíš do sebe jednoho panáka za druhým, tančíš jako o závod, nic ti nechybí, nic nepřebývá. Jsi krásná, všechno je krásné. Bohužel to holky přestalo bavit už v pět odpoledne a ty, ač nerada, se připojíš k nim a jdete domů. Po noční šichtě a párty maratonu v centru Prahy se ti stále nechce spát. Nakonec se přemluvíš a na dvě hoďky si lehce zdřímneš. Před prací do sebe v rychlosti hodíš rohlík se šunkou a vypiješ dva litry vody. Nejedla jsi téměř čtyřiadvacet hodin a na pití jsi tuplem zapomněla, tedy pokud nepočítáš panáky a energy drinky. Dnes v noci si nedáš. Nesmíš to přehánět.

Je deset večer a máš na to strašnou chuť. Musíš být sexy, lákat zákazníky, ale chybí ti energie, jsi skleslá a nemáš ani trochu náladu se s někým vybavovat. Naštěstí jsi to zapomněla vyndat z kabelky. Ještě dneska. Naposledy. Do konce týdne už na to nesáhneš.

Holky si dávají každý den a jsou fakt v pohodě. Nejde se na ně jen tak koukat. Chceš taky, a tak si dáváš. Několikrát za noc proudí ty zázračné krystalky brčkem přímo do tvého mozku. S každou novou lajnou dáváš sbohem své obyčejnosti. Po práci chodíš pravidelně pařit a díky tomu se váš vztah s holkama upevnil. Jste v tom všechny.

Začíná ti chybět spánek. Ne že by nebyl čas spát, ale nejde to. Pokaždé, když vlezeš do postele, nohy se ti kroutí křečí a páchneš jako to prase. Jedovatý pot z rukou nejde smýt stejně jako výčitky a beznaděj. Uvědomuješ si, že se ti to trochu vymklo z ruky, ale teď nemůžeš skončit. Tu práci potřebuješ a k tomu, abys mohla pracovat, potřebuješ ten kouzelný bílý prášek. Nejdůležitější je, že nejsi závislá. Můžeš s tím kdykoli seknout, ale teď to ještě nejde.

Je to přesně rok od začátku tvé závratné kariéry a dnes je to přesně měsíc ode dne, kdy jsi s tím sekla. Zbylo ti jen pár tašek luxusního prádla a kosmetický kufřík plný nepotřebných blbostí. Jinak nemáš nic. Všechno, co mělo nějakou hodnotu, jsi prodala a peníze, které jsi vydělala, padly na drogy a divoký párty. Byla to zábava.

Ležíš v nemocniční posteli a sleduješ kapající infuzi. Jedinou potravu, kterou do tebe teď dostanou. Podle nich je zázrak, že ještě žiješ. Měla jsi štěstí, že tě v tom příkopě viděl starý pán, který tu noc projížděl kolem. Zachránil tě a ty už nikdy nedostaneš šanci mu poděkovat.

Poděkovat za co? Je život zázrak? A proč všednost zabíjí?

Autor: Aneta Nováková | čtvrtek 15.6.2017 10:00 | karma článku: 18.76 | přečteno: 1099x

Další články blogera

Aneta Nováková

Musíš děkovat za život?

A komu? Sobě? Nebo andělům strážným? A jak se dá zapomenout, když ti každá noc připomíná prožitou bezmoc?

7.8.2017 v 14:24 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 574 | Diskuse

Aneta Nováková

Prostituce? Snadná práce!

Ty holky se nemají vůbec špatně. Jezdí si za vydělané peníze na dovolené, kupují značkové oblečení, šperky a užívají života plnými doušky.

24.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 21.39 | Přečteno: 1540 | Diskuse

Aneta Nováková

Bolelo to!

Nechtěla jsi to! Bolelo to, ale nikdy jsi neřekla ne. A mlčení prý znamená souhlas. Pocity bezmoci tě pronásledují dodnes.

23.7.2017 v 19:40 | Karma článku: 12.01 | Přečteno: 913 | Diskuse

Aneta Nováková

Budeš šlapat chodník!

Jsem pro něj něco jako cvičená opička nebo pes, který musí poslouchat na slovo. Jen on ví, co je pro mě nejlepší.

19.7.2017 v 19:33 | Karma článku: 22.08 | Přečteno: 3455 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

Každá ženská zbožňuje nějakého fašistu

Každá ženská zbožňuj nějakého fašistu, holínku ve ksichtě a surové, surové srdce nějakého surovce jako ty. Ano, ženy mají rády parchanty. Každá má své důvody, proč si hýčká svého surovce. Příklady tří dívek, které okouzlil záporák

18.8.2017 v 9:44 | Karma článku: 17.69 | Přečteno: 524 | Diskuse

Klára Dvořáková

S velkýma musíte v květnu - povídka

Jakou nosíte velikost podprsenky? Víte nebo nevíte? V tomhle obchodě je to teda celkem jedno, protože tahle svérázná prodavačka vám stejně vysvětlí, že je potřebujete zmenšit a máte špatné číslo i střih...

18.8.2017 v 8:07 | Karma článku: 23.51 | Přečteno: 725 | Diskuse

Zuzana Fantová

Lež, máš krátké nohy!

Tuhle se mě někdo ptal, jestli stíhám číst noviny. "K tomu mám jednu historku," řekla jsem a hlavou mi běželo, že je konec léta a rána už jsou cítit podzimem.

16.8.2017 v 22:09 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 518 | Diskuse

Ivana Dianová

Jsem chlupatá, chlupatá

U mne si očividně daly sraz všechny chloupky naší rodiny. Nikdo je nechtěl, tak šly ke mně; co se budou vnucovat, no ne? A u mne se mají dobře...

16.8.2017 v 13:16 | Karma článku: 31.62 | Přečteno: 2027 | Diskuse

Viktorie Besó

Kdyby blbost nadnášela...

A je to tu zase! Gaussova křivka mé inteligence se začala loňského roku nenápadně vracet do normálu, což byl pocit úlevný. Jenže před osmi měsíci nastal zvrat a jsme tam, kde jsme byli. Možná ještě hlouběji.

16.8.2017 v 10:39 | Karma článku: 37.63 | Přečteno: 4657 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 17.07 Průměrná čtenost 1648

Nepovažuji se za feministku. Mám ráda silné muže, ale často mi jejich nadřazenost brání vidět je v pozitivním světle. Žena dává mužům svou krásu, křehkost, lásku a mělo by s ní být zacházeno jako s tou nejkrásnější květinou. Chci na světě opravdové muže – ty, kteří si žen váží, obdivují je a hlavně je ochraňují. Dalším mým velkým přáním je, aby se na svět vrátili opravdoví gentlemani – ti, kteří ženě podrží dveře, s radostí jí pomůžou s kabátem a nechají ji usednout ke stolu jako první. Všechno to jsou maličkosti, ale kvůli těm okamžikům, které dávají vzniknout věcem velkým, stojí za to tu být. Kolik těch opravdových silných mužů je? Kde je najít? A jsou důvěřivé ženy hledající bezpečí v náruči muže hloupé a nesoběstačné? Co když se žena rozhodne najít muže, který ji zabezpečí? Stane se z ní automaticky zlatokopka? Opravdu dávají peníze svobodu? A je svět spíš dobrý či špatný?



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.